Aneb jak jsem se hlásila na výběrko, ale zase mě nevzali…
Nedávno jsem se dostala k tomu, že bych mohla jít opět někam do práce, to i klidně na HPP.
Z předchozích pracovních zkušeností a koučinků už jisto jistě vím, že hlavním kritériem, které potřebuji mít splněné je, aby mě to, co v práci dělám, naplňovalo a dávalo SMYSL. A když díky tomu uvidím výsledky nebo to třeba bude i pro dobrou věc, bude to ještě o level výš.
Práce, která mi nedávala tolik smysl, jsem si už užila dost. A když se zamyslíme, kolik času strávíme za celý život v práci, tak je škoda dělat něco, co by nás tolik nebavilo. Ale tohle je můj případ. Vím, že ne všichni to takto s prací nutně mají. Někdo ten smysl až tolik v práci nehledá a pohání ho něco jiného.
Ok, našla jsem si tedy inzerát, který mě zaujal na první dobrou, protože už v názvu pozice měl „PR pracovník pro dobrou věc“.
Sice jsem pracovala předtím x let v bance, ale mimo to jsem dělala spoustu jiných věcí a nasbírala jsem spoustu jiných dovedností, třeba díky mým dobrovolnickým činnostem nebo třeba kurzům a Erasmu. A tak… riskla jsem to a napsala.
Na výběrko jsem zpracovala sáhodlouhý úkol – PR plán, připravila jsem návrhy komunikace na sociálních sítích i po e-mailu. Všechno jsem fakt precizně a zodpovědně vypracovala. Tuhle „pünktlich“ práci do detailů troufnu si říci umím a dokážu přemýšlet nad rámec, být o krok napřed, dívat se na věc z různých úhlů pohledu a kreativně.
Ou jee… pozvali mě.
Pohovor trval hodinu a skýtal plno hlubokých a zapeklitých otázek. Jelikož za sebou mám ale i background ze sociální práce, dokázali jsme se o tématu opravdu dlouho a na úrovni bavit. Bylo to jedno z nejlepších výběrových řízení…
Dobrý pocit, ale nikdy už si nedělám iluze a nechávám to plynout.
Líbila jsem se a tak mě pozvali do druhého kola. Pak mi bylo řečeno, že mají zájemců a že to kvůli tomu proběhne jinak, než původně a že se mi další týden v pondělí ozvou s informacemi, jak to bude… a víte co? Nikdo nevolal.
A pak už víte, jak to dopadlo. Vybrali si někoho jiného.
A tak mám opět další zkušenost s výběrovým řízením…
Beru to jako další zkušenost, která mě opět posunula někam dále a i přesto, že mě nevybrali, ještě více jsem poznala sama sebe a něco nového se naučila. Klidně to zase někdy někam zkusím. A občas na nějakou zajímavou pozici napíšu.
To, že to nevyjde, to se prostě stává a s tím jsem v pohodě. Co mě však mrzí je, že se v dnešní době stále setkávám s tím, že:
- když někam životopis pošlete, ani vám neodpoví… to i kdyby měli nějakou automatickou odpověď nebo Vám alespoň napsali, že životopis přijali nebo nevyhovujete kvalifikací nebo cokoliv…
- zavolají Vám s tím, že se ještě ozvou, ale neozvou se
- někdy máte štěstí a ozvou se… ale je to po dlouhé době nebo se celé výběrko strašně táhne
- víte, že můžete být skvělý kandidát na vypsanou pozici a ovládáte požadované, ale máte za sebou v životopise pracovní historii, která neodpovídá dané pozici a tím pádem jste v jisté škatulce a šance jsou velmi malé
- když jste introvertnější typ, tak Vám klasická výběrka často nesednou a po jednom setkání bývá šance často menší, přesto, že třeba výborně i vypracujete úkoly a dokážete na ně navázat
A tak si kolikrát říkám: „Co dělám špatně?“
Hlásím se na pracovní pozice, kde nemám co nabídnout? Říkám si moc peněz? Nebo se jim nelíbí prostě jenom moje osobnost?
Důvodů může být hodně a kolikrát se nedozvíte, co je za tím. Někdy se setkávám s tím, že hledají superhrdinu se superschopnostmi a mají takové množství požadavků, že to snad ani nikdo nemůže splňovat. 🙂 I přesto, že mohu mít většinu požadovaných dovedností a znalostí, nic to nemusí znamenat. Bohužel jsem ten introvertní typ, INFP a manifestor a to tomu také často nemusí pomáhat.
S podobnými zkušenostmi se bohužel setkávám i od lidí v mém okolí, takže kdo ví, jak to je.
Každopádně se nehroutím, jedu dále a nadále nechávám volný průběh.
Všechno mi to nejspíš ukazuje, abych zůstala na cestě, kterou jsem se vydala. Na cestě koučky, která podniká a podporuje lidi v jejich růstu. Na cestě k lektorství nebo třeba facilitaci. To je něco, co mi jde, co mě naplňuje a v čem vidím ten smysl.
A tak „take it easy“ a pokračujeme na cestě, která nás vždy někam zavede a věřím, že je to vždy v náš prospěch. Veškeré pády, neúspěchy, chyby… ale i ty pozitivní věci, se kterými se setkáváme. Je to křivka nahoru dolu a ta nám alespoň ukazuje, že doopravdy ŽIJEME. Díky!
A tak krásná a klikatá cesta autentické koučky v rozkvětu dále pokračuje! 🙂
Držím vám všem palce na Té Vaší individuální a jedinečné cestě a ať se vám daří, co si přejete. Slavte každý malý úspěch, ale i pád, který vás může posunout dále. A pokud narazíte na nějaký trabl, se kterým si nebudete vědět rady a budete se na to chtít podívat a najít možnou cestu pro vás, klidně mě kontaktujte. Ráda vás provedu vašim tématem a podpořím vás v tom, abyste se dostali tam, kam si přejete a abyste dělali to, co chcete.
I na mém případě můžete vidět, že cesta může být spletitá a klikatá, než najdete to pravé, ale o tom to je. Na nic nehraji a píši to autenticky a otevřeně. Nejste v tom sami. A pokud potřebujete podpořit, neváhejte vyhledat kouče nebo jiného odborníka.
Vaše koučka, Jana
www.janacejpova.cz/rezervace-terminu
koucka@janacejpova.cz